Češi na Novém Zélandu II. - Bohumír Gottfried Lindauer

Nacházíte se v sekci: Vše o NZ » Historie Nového Zélandu » Češi na Novém Zélandu II. - Bohumír Gottfried Lindauer

BOHUMÍR GOTTFRIED LINDAUER

Životopis umělce českého původu, který se stal význačnou osobností novozélandského malířství.

S Lindauerovým dílem jsem se začal seznamovat roku 2002. Motivací ke shánění informací byla pro mne výstava o Novém Zélandu ve Frýdku-Místku a zájem o malíře a jeho dílo. Přestože je jeho jméno na Novém Zélandu velice dobře známo (hlavně v souvislosti se značkou šumivých vín Lindauer), pouze pár lidí zná jeho původ.

Půvab portrétů malíře Lindauera spočívá ve velké míře v maně - duchovní hodnotě zobrazených osob. Výraz tváří a držení těla prozrazují jejich vznešený původ a vzbuzují respekt a pozornost.

Portrétované osobnosti si vybíral Lindauer sám nebo mu byly doporučeny. Lindauer tvořil bez předsudků. Portrétoval maorské představitele, kteří pomáhali evropským kolonistům, ale i ty náčelníky, kteří proti bílým přistěhovalcům bojovali. Převažovali přirozeně ti první. Někteří byli jeho obchodními partnery, jiní spojenci kolonistů na bitevním poli.

Lindauer si byl vědom toho, že by měl respektovat zájmy těch, kteří mu dávali zakázky. Přesto se snažil vidět objekty svého malířského zájmu nestranně, zůstal nad věcí a nezávislý bez ohledu na rasové problémy a třenice té doby. Sbírka jeho obrazů The Partridge Collection je k vidění v AUCKLAND CITY ART GALLERY, kde má stálou expozici. Všechny obrazy jsou olejomalby na plátně. Jeho autoportrét tam ale nespatříte, je součástí soukromé sbírky.

Lindauer se narodil 5. ledna roku 1839 v Plzni jako syn zahradníka. Při křtu dostal jméno Bohumír. Přes své německé příjmení byl Čechem. Jeho otec Ignatz pracoval v lesní školce. Lindauer se vyučil u svého otce, kde často kreslil a maloval květiny. Chtěl se ale stát umělcem, a proto se v šestnácti letech vydal pěšky do 320 kilometrů vzdálené Vídně. Tam od roku 1855 sedm let studoval na Vídeňské umělecké akademii. Jeho učiteli byli Leopold Kupelwieser a Josef von Fuhrich. Kupelwieser maloval portréty a obrazy s náboženskými motivy, Fuhrich byl znám jako romantický malíř. Během svého pobytu ve Vídni Lindauer přijal vlastní jméno Gottfried, aby tak jako německý malíř zvýšil své šance na uplatnění. Po skončení studií přijal nabídku malovat oltáře v kostelech. Vytvořil mnoho maleb s biblickými náměty v českých kostelech a katedrálách.
Jeho český přítel mu jednou ukázal článek o Novém Zélandu, který popisoval nádhernou neporušenou přírodu a prosté kouzlo a ušlechtilost původních maorských obyvatel.
11. dubna roku 1874 se Lindauer v Hamburku spolu s dalšími 340 pasažéry nalodil na loď Reichstag, která směřovala na Nový Zéland. Reichstag připlul do Port Nicholsonu 6. srpna 1874, kde se pasažéři vylodili. Z Port Nicholsonu Lindauer pokračoval přes Cook straight do Nelsonu. Tam studoval angličtinu. S místními Maory se pravděpodobně setkal již krátce po svém příjezdu. Zaujali ho jako malíře i fotografa. Odměnu za jeho tvorbu mu zpočátku poskytovali místní patroni. Značnou reputaci brzy získal mezi tamější komunitou. Také Maoři spolupracující s "pakeha" (tak se říkalo bílým přistěhovalcům) se začali zajímat o jeho pamětní portréty. Z této doby pochází jeho první portrét HURIA MATENGA, the grace Darling of New Zealand. Ten namaloval v opevněné vesnici Whakapuaka pa. Na přelomu roků 1875 a 1876 odcestoval Lindauer do Aucklandu, kde vystavoval tři portréty džentlmenů na třetí výstavě Society of Artists. Výstava byla otevřena 16. listopadu 1875. Během pobytu v Aucklandu se Lindauer spřátelil s panem Henrym PARTRIDGEM, mladým podnikatelem, který v "city" vybudoval svůj podnik. Partridge často cestoval do odlehlých míst poloostrova Coromandel, kde ho fascinovalo maorské obyvatelstvo a jeho životní způsob. Předvídal rychlý úpadek maorské sociální struktury a maorských zvyků. Vášnivě se začal zasazovat o zachování dokladů o jejich způsobu života. Chtěl pořídit obrazové záznamy "starých Maorů" a zachovat je pro příští generace. Proto ho seznámení s Lindauerem nadchlo a od té doby začal financovat (když mu to jeho rozpočet dovolil) jeho tvorbu - portrétování vůdců maorských kmenů a dalších význačných osobností.

Historie tvorby portrétů

1876 : Ve svém atelieru na Queen Street maluje "Moses" - Maorského pouličního prodavače broskví.
V květnu souhlasí HORI TUPAEA, že mu bude sedět modelem pro portrét.

1877: Během pobytu ve Wellingtonu navštívilo město mnoho Maorů, kteří se účastnili soudního případu Whakamaori Law case. Lindauer změnil svůj hotelový pokoj na malířský atelier a vytvořil několik maorských portrétů.

1877: Koncem tohoto roku Lindauer strávil 10 měsíců v Thames a okolí (poloostrov Coromandel), kde maloval portréty jak bílých osadníků pakeha, tak Maorů.

1878: V tomto roce za stálého pobytu na Coromandelu potkal HENNE RUPENE. Portrét této mladé maorské matky s dítětem se stal jeho nejslavnější prací. Zhotovil nejméně 30 jeho verzí. Jednu z nich zaslal i do Čech, kde je stále k vidění v galerii v Plzni.

1878 - 1881: V těchto letech Lindauer intenzivně cestoval, navštívil také Melbourne v Austrálii.

1879: Oženil se s Emelii Wipper z Danzigin v Austrálii, manželský pár se usadil ve městě Christchurch .

1880 : 24. února Emelia zemřela při porodu. Je pohřbena na hřbitově Barbados street Cemetery. Neklidný malíř znovu začne cestovat a vrací se na Severní ostrov. Usazuje se ve městě Napier a otvírá ateliér. Seznamuje se s panem Samuelem Carnellem, manažerem pobočky fotografické firmy Swan & Wrigglesworth, jejíž ústředí sídlilo ve Wellingtonu.

1881: 27. května Lindauer získal pravděpodobně s pomocí Carnella občanství (naturalisation papers). Byl to zřejmě také Carnell, kdo představil Lindauera Walteru Bullerovi, prominentnímu právníkovi, který zastupoval jak bílé osadníky, tak i maorské klienty. Buller velice dobře znal Lindauerovu tvorbu.

1881 - 1885: V těchto letech Lindauer často cestuje s Bullerem na soudní stání (Native Land Court hearings), zejména do oblasti zálivu Hawkes Bay, kde fotografuje a maluje portréty. Za tuto práci mu platil Buller a další lidé.

1885: V tomto roce obdržel Lindauer 2 729 liber za dvacet portrétů. Koupil si nové fotografické vybavení a odstěhoval se do Martonu ležícímu mezi Wanganui a Palmerston North. 15. září si vzal za manželku Rebeccu Petty, narozenou v Anglii v Bishop's Stortfordu. Novomanželský pár dostal od Bullera a svého patrona (waikato patron), majora Wilsona jako svatební dar několik maorských artefaktů. V tomtéž roce Buller vystavuje na The New Zealand Industrial Exhibition ve Wellingtonu 9 portrétů Maorů, které pro něho Lindauer namaloval. Oficiální záznamy je popisují jako jednu z nejatraktivnějších částí výstavy: "Tyto obrazy vypadají jako živé, jsou tak realistické, jak si jen člověk může představit, technicky absolutně dokonalé. Zdá se, že umělec zachytil výraz malovaných osob velice šťastným způsobem, také doplňky ztvárnil maximálně realisticky, pravdivě vypovídají o hlavním předmětu malby. Při pohledu do budoucnosti je hodnota těchto portrétů, v době vymírání maorské rasy, nenahraditelná. A co víc, několik portrétovaných osob hrálo velice významnou úlohu v nedávné maorské historii."

1886: Buller odvezl tyto a další Lindauerovy portréty na londýnskou výstavu The Colonial and Indian Exhibition. Lindauer se ženou ho během výstavy v Londýně doprovázel. Při slavnostním otevření výstavy obdivoval Lindauerovo dílo "POI GIRL" princ z Walesu. Buller tento obraz poté princi daroval. Koncem roku 1886 se Lindauer vrátil na Nový Zéland.

1887: Manželům se narodil první syn Hector. Dva z malířových patronů byli poctěni, když Hector po nich získal dvě další křestní jména - Carnell Partridge.

1888: Narodil se druhý syn Victor. Zpočátku se jako otec zajímal o malířství, ale nakonec se stal učitelem a jedním z prvních lidí, kteří se věnovali algologii - odvětví botaniky, které se zabývá studiem řas a sinic.

1889: V prosinci se rodina odstěhovala do Woodvillu. Zde se po předchozím kočovném způsobu života Lindauer usadil. Na zahradě postavil ateliér a v něm uschoval své fotografické desky, maloval na zakázku pro Henryho Partridge a přijímal mnoho hostů, kteří přijeli do Woodvillu, aby mu seděli modelem.

1900: Gottfried, Rebecca a Hector znovu podnikli delší cestu do Evropy, tentokráte navštívili Lindauerovo rodné město Plzeň. Hector se v Lipsku na konzervatoři učil hrát na housle. Zůstali až do roku 1902. Po svém návratu na Nový Zéland Lindauer znovu pracoval pro Partridge.

1904: Partridge zapůjčil devět obrazů včetně dvou žánrových děl - 'TOHUNGA UNDER TAPU' a 'TOHUNGA TA MOKO AT WORK' - novozélandské vládě pro světovou výstavu v St Louis ve Spojených státech. Jedné z verzí obrazu HENNE RUPENE a její dcery byla udělena komisí Paláce umění (the Committee of the Palace of Art) cena Grand Prize. Začaly chodit nabídky od evropských a amerických muzeí na koupi Lindauerových obrazů z Partridgovy sbírky.

1908: Partridgovi bylo Americkou institucí (American Institution) nabídnuto 25 000 liber za celou jeho kolekci Lindauerových obrazů. Ale kolekce se vrátila zpět na Nový Zéland a Partridge ji vystavoval ve stálé expozici ve svém domě v ulici Grafton road v Aucklandu. Sbírka se nakonec přestěhovala do větší místnosti nad Partridgovým obchodem na Queen street naproti The Union Bank of Australia. Partridge přestavěl místnost na soukromou a veřejnosti zdarma přístupnou galerii.

1911: Lindauerova rodina podniká další cestu do Evropy. Na Nový Zéland se vrací v roce 1914.

1913: Partridgovi vypršela doba pronájmu části sbírky a ta se stěhuje do Auckland Public Art Gallery.

1914: Během cest Partridgova rodina uvízla ve válkou zmítané Evropě. Dobrodružným a nebezpečným způsobem prchali přes severní Francii před postupujícími německými vojsky. Bylo jim velice líto belgických uprchlíků. Vrátili se na Nový Zéland.

1915: Byl založen fond pro pomoc belgickým uprchlíkům, Partridge nabídnul svoji sbírku Aucklandské provincii pod podmínkou, že pro fond obdrží 10 000 liber. Brzo bylo získáno mnohem více peněz a Partridgova sbírka 70 Lindauerových obrazů byla věnována obecní radě Aucklandu (the Auckland city Council), aby ji uchovali pro obyvatele aucklandského kraje. Lindauer pokračoval v práci ve svém atelieru přibližně až do roku 1918, kdy dokončil portrét své ženy. Roku 1916 představil svůj autoportrét. Jeho zrak se postupně zhoršoval a poslední roky svého života strávil v klidu ve Woodville.

1926: 13. června ve věku 86 let Bohumír Gottfried Lindauer zemřel.

Martin Slíva, 17. 1. 2003

Poslední aktualizace: 02.11.2011 13:47:05, shlédnuto: 3606 x
Líbil se vám článek ? Šiřte jej dále!
Chcete-li podpořit náš web, pak si u nás zakupte některou z nabízených služeb. Tak pomůžete zajistit, že budeme nadále předávat nezávislé info- rmace o Novém Zélandu, které poskytujeme od roku 2002.
Děkujeme za podporu.
Aoteaora na facebooku

  Copyright © www.aotearoa.cz 2003 - 2018

Tvorba internetových stránek Winternet s.r.o.