Češi na Novém Zélandu III. - historie aut Trekka

Nacházíte se v sekci: Vše o NZ » Historie Nového Zélandu » Češi na Novém Zélandu III. - historie aut Trekka

Novozélandské automobily Trekka získaly slávu díky dvěma prvenstvím: jsou to jediné automobily, které byly na Novém Zélandu navrženy a také sériově vyráběny.

Od konce roku 1966 do roku 1973 bylo vyrobeno více než dva tisíce kusů v továrně Otahuhu firmy Motor Industries, dceřinné firmy Motor Holdings.

Výroba aut Trekka byla důsledkem využívání tehdejších četných vládních ochranných opatření a regulací, které svazovaly novozélandský automobilový trh od konce druhé světové války.

Touha vlády ochránit státní devizové rezervy vedla k ochraně novozélandského trhu a k udělování licencí na import aut. Tím byl způsoben značný převis poptávky nad nabídkou. Klíčovými vládními úřady navíc byla podporována idea vytvoření téměř soběstačného průmyslu, která měla pozitivní vliv na rozvoj vlastního automobilového průmyslu.

Nový Zéland | Auto Trekka na bázi vozu Škoda Octavia

Dovozní licence byly snadněji udělovány, jestliže dovozce zajistil celkovou montáž vozů a výrobu části dílů na Novém Zélandu. Dala se tím práce místním pracovníkům a na místě se vyrábělo mnoho komponentů, jako baterie, sedadla, čalounění, skla, pneumatiky, světla atd.

Po druhé světové válce dominovaly na trhu s automobily firmy Motor Industry, Ford s vozy vyrobenými v Anglii, později v Austrálii. General Motors prodával anglické vozy Vauxhall, později australská auta Holden. Britským značkám vévodily Austin, Morris, Humber a Hillman.

Limitované dodávky vedly k pokřivení tržního prostředí, téměř nové auto stálo víc než nové, a to jen proto, že bylo k dispozici bez omezení. Zájemci o nové auto, kteří si objednali některý z populárních modelů čekali někdy i několik let na jeho dodání. Prioritou byla platba v zahraniční měně, nejlépe v librách. Proto si auto přednostně mohli dovolit ti, kteří měli příbuzné v zahraničí nebo obchodovali se zahraničím.

Až za hlavními hráči na automobilovém trhu se nacházela rodinná firma Turnerových - anglický imigrant přišel na Nový Zéland ve dvacátých letech dvacátého století. V polovině třicátých let Arthur Turner založil firmu, která prodávala v aukcích použitá auta, firma tehdy sídlila hned vedle aucklandské radnice. Získali licenci na prodej anglických značek Jowett a Bradford Vans. Ty se zvláště dobře prodávaly po druhé světové válce. Zejména Bradford, jehož dodávky byly téměř jedinými malými auty na novozélandském trhu, vhodnými pro obchodníky.

Auta Bradford byla montována v třetím podlaží skladu Turnerových, který se nacházel v centru města. Vynalézavost, která byla rysem této rodinné firmy, dospěla až k výrobě automobilů.

Po zániku firmy Jowett na počátku padesátých let, byla Turnerovým ponechána dovozní licence. Jelikož neuzavřeli dohodu k importu s žádným výrobcem, vydali se do Evropy a kontaktovali VW, jehož se stali dovozci a v Otahuhu postavili novou továrnu pro montáž volkswagenů.

Továrna byla provozována Noelem Turnerem, jedním ze dvou Arthurových synů. Noel se vyučil mechanikem a byl hluboce zaujat výrobou a prodejem aut.

Fotografie ke článku

Rodina Turnerových se stala největším nezávislým montérem automobilů na Novém Zélandu. Montovala auta značek Peugot, Renault, Rambler, Simca a Škoda.

Noel Turner nejprve montoval auta Škoda pouze pro držitele dovozní licence, ale brzy o ni sám požádal. Základním modelem byla tehdejší Škoda Octavia, verze limuzína a kombi, jejichž rysem byla podvozková karosérie (a half chassis) - něco, co Noel Turner viděl jako potenciální základ pro lehký užitkový automobil. Noel dlouhou dobu hledal náhradu za velmi ziskové a populární dodávky Bradford. Také stále viděl mezeru v nabídce trhu, kde chyběl jednoduchý solidní vůz vhodný pro farmáře a maloobchodníky, který by byl levnější než drahá a těžce dostupná auta Land Rover.

Noel Turner přesvědčil vládu, aby udělila licenci pro jeho projekt a najal si anglického automobilového inženýra George Taylora, aby pro něj zkonstruoval nové auto. Taylorovo auto připomínalo "juniorskou" verzi Land Roveru s jednoduchými rovnými panely, které byly nezbytným předpokladem pro nekomplikovanou malosériovou produkci.

Novozélandský podíl na výrobě automobilu Trekka dosáhnul 75%. Prostřednictvím Motokovu se na Nový Zéland vyvážel úplný podvozek Škody Octavia Super, na který se stavěla karosérie novozélandské konstrukce. Pětasedmdesáti procentní domácí podíl výroby byl velice důležitý k získání vládní licence vyšší úrovně, jakmile započala výroba a následný prodej.

Díky dovozu z tehdejší ČSSR Turner získal podvozek s motorem za mimořádně nízkou cenu. Hlad české vlády po tvrdé západní měně převýšil zájem o ziskovost kontraktu.

Auta Trekka se na Novém Zélandu prodávala velice dobře. O auto byl zájem především mezi farmáři, obchodníky, stavebníky, lesní správou. Jako auto pro podnikatele se Trekka vyhnula finančním restrikcím, kterými byl jinak zatížen nákup nového vozu. Zájemce o nový vůz musel složit zálohu 60% ceny auta předem v hotovosti, kdežto žadatel o auto Trekka musel složit pouze minimální zálohu, nehledě na to, že se do auta vešlo 5 až 6 cestujících (v tomto počtu však byli namačkáni).

Motor Holdings viděl příležitost k exportu. Ten by nejen zvýšil produkci, ale také za každý exportovaný automobil by firma získala prémiovou importní licenci. Získání vyšší importní licenční kvóty tehdy znamenalo to samé jako licenci k tištění peněz.

Byla započata mezivládní jednání s Austrálií, která by dovolila vyvážet auta Trekka na základě nové bezcelní dohody mezi těmito dvěma státy.

Motokov - československá organizace zahraničního obchodu, byl tehdy auty Trekka nadšený (Komunistické Československo hledalo nové cesty k příjmu v západních měnách), podporoval jejich další export, a proto zprostředkoval kontakt s indonéskou firmou.

Motor Holdings prodával rozložená auta Trekka do Indonésie, kde se kompletovala. Tento kontrakt byl z počátku viděn jako budoucí mnohamiliónový obchod. Ale problémy s platbami za komponenty k první stovce vozů vedly k rychlému konci spolupráce.

Rozkvět výroby aut Trekka ve vysoce chráněné novozélandské ekonomice byl nakonec poměrně krátký. Prvně vláda uvolnila licence na dovoz aut. To mělo za následek dovoz novějších modelů jako byl Land Cruiser od Toyoty. Postupně počet dovážených automobilů stoupal, ty tak byly více dostupné, až vláda nakonec zrušila restrikce uvalené na nákup nových aut.

To bylo, spolu s náhlým úmrtím Noela Turnera v roce 1971 smrtící ranou pro výrobu aut Trekka. Zákazníci svoji pozornost obrátili k nové vlně malých užitkových aut, obzvláště z Japonska.

Mnoho let po ukončení výroby zůstávají na Novém Zélandu pouhé dva tucty oficiálně registrovaných aut Trekka. Ty připomínají svazky tehdejšího Nového Zélandu se státem regulovanou ekonomikou se zeměmi socialistického bloku, které jsou navíc v kontrastu s nynější obchodní politikou Nového Zélandu, která patří mezi nejliberálnější a nejméně regulované na světě.

V dnešní době se na Novém Zélandu žádná auta nemontují, ani nevyrábějí. Byla dána přednost dovozu aut z ekonomicky efektivnějších továren v Japonsku, Austrálii a Evropě.

Martin Slíva 2004

Kniha o autech Trekka - anglicky

Článek na Ihned.cz

Poslední aktualizace: 10.08.2013 01:19:05, shlédnuto: 3380 x
Líbil se vám článek ? Šiřte jej dále!
Chcete-li podpořit náš web, pak si u nás zakupte některou z nabízených služeb. Tak pomůžete zajistit, že budeme nadále předávat nezávislé info- rmace o Novém Zélandu, které poskytujeme od roku 2002.
Děkujeme za podporu.
Aoteaora na facebooku

  Copyright © www.aotearoa.cz 2003 - 2018

Tvorba internetových stránek Winternet s.r.o.