Geologie Nového Zélandu

Nacházíte se v sekci: Vše o NZ » Geologie Nového Zélandu

Hory Nového Zélandu začínají od Te Moehau a pohoří Raukumara na Severním ostrově, pokračují dále směrem od severu k jihu po celé délce Jižního ostrova a končí na ostrově Stewart Island.

Svým geologickým složením se od sebe oba ostrovy značně liší. Jižní ostrov je ve své západní a střední části tvořen prvohorními a druhohorními zvrásněnými vrstvami, ve východní části mladšími sedimenty. Starší čtvrtohory a na jihu prahory těsně obepínají západní pobřeží a jsou prostoupeny žulou, na jihu místy rulou. Ve třetihorách bylo hlavní horské pásmo vrásněním vysoko vyzdviženo a přilehlé starší vrstvy rozlámány. Tento střed ostrova tvoří mohutné vrstvy metamorfovaných chloritických a biolitických břidlic, které se táhnou podél hranice oblastí Westland a Canterbury. Tento úzký pás se v oblasti Otaga rozšiřuje v mohutnou vrstvu, která pokračuje až na západní pobřeží. Souběžně s ním se v hornaté části Canterbury rozprostírá široké pásmo starších druhohor, kde převládají horniny jurského a triasového stáří, prostoupené žulou a výše uvedenými břidlicemi. Část oblasti Southland a východní část oblasti Canterbury jsou tvořeny z části čtvrtohorními horninami a náplavami.

Fiordland, pohled na Milford Sound - geologie Nového Zélandu

Sever Jižního ostrova tvoří již zmíněné slábnoucí vrstvy břidlic a v oblasti Nelson pak mohutné vrstvy žuly a porfyru, které jsou v několika místech prostoupeny horninami třetihorního stáří a devonu. Dnešní reliéf Jižního ostrova byl tvořen erozivní činností tekoucích vod a zaledněním nejvyšších poloh. Hory Jižního ostrova dosahují nejvyšších výšek v Jižních Alpách (Southern Alps), které se táhnou podél celého západního pobřeží. Je to poměrně mladé pohoří, které je silně zaledněné, zvláště ve své západní části. Celková plocha ledovců měří asi 1000km2, největší je Tasmánský ledovec o rozloze asi 156km2. Na západních vlhkých úbočích končí ledovcové splazy ve výšce 210 - 610m n.m. Nejvyšší horou Jižních Alp je Mt Cook, vysoká 3724m n.m. Na severu v oblasti Nelson a Marlborough se pohoří snižuje a člení do mnoha hřebenů. Stejně tomu je i v jihovýchodní části oblasti Otago, kde rozptýlené hřebeny hor končí v těsné blízkosti pobřeží. Jihozápadní pobřeží ostrova, které je velmi členité a hornaté, připomíná pobřeží Norska a nazývá se Fiordland.

Graywacke (droba) - obří suťoviště na Alpském zlomu v národním parku Nelson Lakes - Nový ZelandCharakteristickým znakem velké většiny povrchu Jižních Alp a ostatních pohoří v oblasti Canterbury a Marlborough je greywacke. Jsou to rozsáhlá, poměrně příkrá suťoviště, tvořená drobnou sutí a velikými balvany nebo výčnělky skal. Základem těchto oblastí jsou hluboko zvrásněná a strmá skalnatá pohoří, tvořená z metamorfovaných břidlic, prostoupených žulou. Tato pohoří jsou soustavně rozrušována erozivní činností vod a v nejvyšších polohách mrazem a zaledněním. Břidlice, které jsou relativně pevné, ale štípavé, se odlupují a postupně se mění v drobné úlomky. Žula, která břidlice střídá ve vysokých horizontech, se rozpadává na drobný propustný štěrk, který se postupně mění v písčitou půdu. Svahovitý terén greywacke je z velké části pohyblivý a je neustále zasypáván novými kamennými lavinami. Jsou to jalové, ponejvíce suché, těžko přístupné strmé svahy, porostlé alpínskou vegetací poduškovitého nebo plazivého charakteru a tu a tam roztroušenými trsy rostlin rodu Aciphylla.

U jihovýchodního cípu Jižního ostrova se nalézá třetí, nejmenší ostrov Stewart Island. Jeho podnebí je chladné, ovlivněné subantarktickým prouděním. Střed ostrova je vulkanického původu, zbytek pak je tvořen z tvrdých hornin, žuly, granitu a porfyru třetihorního stáří. Ostrov je hornatý a členitý, s nejvyšší horou Mt. Anglem (980m n.m.)

Sopka Mt Tarawera - Nový ZélandSeverní ostrov není již tak hornatý jako Jižní. Horstva na jihu a z části i ve středu ostrova byla vyzdvižena v druhohorách a jsou pokračováním stejného zvrásnění jako na Jižním ostrově. Oblast sopečné činnosti ve středu ostrova, obklopující jezero Taupo, je však tvořena čedičem a bazickými vyvřelinami. Ze stejných hornin je složen (ale již bez vulkanické činnosti) úzký hřeben pohoří Coromandel Range a Te Moehau. Izolovanou horskou oblastí je masív dosud aktivní sopky Mt. Egmont / Taranaki, který je rovněž tvořen čedičem a některými bazickými vyvřelinami. Zbytek ostrova je jen mírně zvlněný a směrem k pobřeží přechází v přímořskou nížinu, která je tvořena horninami třetihorního a čtvrtohorního původu. Část pohoří Raukamara Range a nepatrný pruh pahorkatiny na jihu ostrova je tvořen křídou.

Nejvyššími vrcholy Severního ostrova jsou aktivní sopky v centrální vulkanické plošině v Národním parku Tongariro, které zastupují Mt. Ruapehu (2797m n.m.) a Mt Ngauruhoe (2291m n.m.), na západním pobřeží vyniká sopka Mt Egmont / Taranaki (2518m n.m.) a na Východním mysu (East Cape) hora Hikurangi (1754m n.m.)), která jako jediná není sopečného původu.

Kromě hor vulkanického původu vznikla všechna pohoří Nového Zélandu přibližně ve stejné době jako výsledek vrásnění zemské kůry asi přibližně před 20 milióny let. Hlavní horská pohoří byla vytvořena, uvážíme-li předpokládané stáří naší planety, teprve nedávno - asi před dvěma milióny let.

S drobnými úpravami převzato z úvodu sbírky sešitů o novozélandských alpínkách.

Poslední aktualizace: 08.02.2014 21:13:10, shlédnuto: 6036 x
Líbil se vám článek ? Šiřte jej dále!
Chcete-li podpořit náš web, pak si u nás zakupte některou z nabízených služeb. Tak pomůžete zajistit, že budeme nadále předávat nezávislé info- rmace o Novém Zélandu, které poskytujeme od roku 2002.
Děkujeme za podporu.
Aoteaora na facebooku

  Copyright © www.aotearoa.cz 2003 - 2017

Tvorba internetových stránek Winternet s.r.o.