Národní park Mount Aspiring

Nacházíte se v sekci: Vše o NZ » Národní parky » Národní park Mount Aspiring

Je součástí oblasti, která je chráněna jako světové dědictví, známé pod maorským jménem Te Wahipounamu. Patří se svými 350 tisíci hektary mezi největší novozélandské parky. Rozprostírá se na jižním konci Jižních Alp. Od řeky Haast na severu po pohoří Humbolt Mountains na jižním konci. Široká údolí vytvořená starodávnými ledovci oddělují vysoké horské hřebeny. Hora Aspiring je jediným vrcholem s výškou nad tři tisíce metrů, který se nachází mimo území Národního parku Mount Cook.

Dominantní je pabukový les, s mnoha jeho druhy. Nad hranicí lesa najdete trsy sněžné trávy a zahrádky alpínek. V lesích je možné slyšet a vidět původní druhy ptáků, obzvláště novozélandského holuba a zvídavého papouška kea. Z introdukovaných živočichů lze narazit na kusu liščí (possum), vysokou zvěř, kamzíky, ve vodních tocích uvidíte hnědé a duhové pstruhy.

Za starých časů územím parku vedly stezky Maorů, kteří tudy procházeli na cestě za ložisky pounamu - jadeitu. Zájem turistů o tuto oblast začal koncem devatenáctého století, již tehdy turisté navštěvovali údolí Routeburn.

V dnešní době patří stezky na území parku a v jeho blízkém okolí mezi nejpopulárnější. Ty jsou přístupné ze tří hlavních center - z Glenorchy, Wanaka a Makarora. Ve všech naleznete informační kanceláře DOC - Department of Conservation (info centrum v Glenorchy bylo zrušeno, nahradil ho Queenstown - 2008), kde vám ochotný personál dobře poradí.

Glenorchy
je vesnička proslavená díky natáčení trilogie Pán Prstenů. Leží na konci jezera Wakatipu a přístupná je pouze po jediné silnici od města Queenstown.

Je východiskem pro pár významných několikadenních túr:

  • Routeburn Track, nejznámější túra, lze ji spojit s Greenstone Track nebo Caples Track, jejich kombinace se může jít jako částečný nebo úplný okruh. (Samotný Routeburn Track končí u Divide na silnici mezi Te Anau a Milford Sound.)
  • Rees-Dart Track je okružní túra, která spojuje dvě údolí (jak bývá na Zélandu obvyklé). Z ní se dá pokračovat po náročné Cascade Saddle Route do údolí Matukituki, případně dále do Makarora.

Z Glenorchy to je k začátku túr od několika až do desítek kilometrů, proto většinou potřebujete zajistit dopravu.

V Glenorchy má sídlo firma Dart River Safari, která nabízí jízdu v proudovém člunu ? jet boat po řece Dart, díky jezdecké stáji Dart Stables můžete spatřit malebné okolí z koňského hřbetu.

Wanaka
malé rychle rostoucí městečko, které se nachází u stejnojmenného jezera. Je východiskem pro několik túr v okolí údolí Matukituki a pro všechny zkušené horolezce - zájemce o výstup na nejvyšší horu parku Mount Aspiring vysokou 3027 metrů.
Do údolí Matukituki je nejprve třeba dostat se vlastním autem nebo za pomoci místního dopravce. Většina zdejších túr je jednosměrných. Zde začíná nebo končí Cascade Saddle Route.
Wanaka je v zimním období populárním lyžařským centrem a východiskem do dvou lyžařských středisek ? Cardrona a Treble Cone, pro náročné se nabízí heliskiing.

Makarora
je malou osadou s pár domy, která vždy ožívá s příchodem jara a pěších turistů. Nalézá se na půli cesty mezi Wanaka a Haast. Je východiskem k nádherné túře přes Gillespie Pass, která spojuje údolí řek Wilkin a Young.
Pro zájemce o jízdu proudovou lodí tu je firma Wilkin River Jet. Výbornou nabídkou je Siberia Experience - kombinace letu letadlem do odlehlého údolí Siberia, tříhodinové pěší túry a nakonec jízdy jet boatem po řece Wilkin.

Gillespie Pass Track: Young and Wilkin Rivers Circuit (58 km, 3 až 5 dní)

Během minulé návštěvy Zélandu (v roce 2003, než se Nový Zéland stal mým domovem) jsem stihl pouze nahlédnout k řece Wilkin kousek od Makarora. Ale věděl jsem od místních trempů, že okolí řeky je jedním z nejhezčích koutů v oblasti Národního parku Mount Aspiring.

Proto jsem zahrnul tuto túru do itineráře mé druhé cesty na Nový Zéland. Připravil jsem cestu podle topografické mapy. Vzhledem k nahuštěnému programu jsem zvolil "rychlou variantu" na dva dny.

Do Makarora jsme přijeli večer a ubytovali se v předem zamluvené chatce. V devět hodin ráno nás čekala proudová loď - jetboat. Plavbu lodí jsem zvolil z důvodu časového zkrácení trasy a také proto, že plavba jetboatem je nezapomenutelný zážitek. Malý mikrobus nás zavezl k molu s lodí, oblékli jsme si záchranné vesty a vyrazili. Loď rychle klouzala po hladině proti peřejím, místy jsme doslova "lízali" břeh. Někde to zase vypadalo, jako bychom měli narazit do břehu nebo velkých kamenů v řece, ale loď s výbornou manévrovatelností za vysoké rychlosti vše hravě zvládla.

V deset hodin jsme byli u Kerin Forks (315 m)*. Z údolí řeky se zdvíhaly strmé svahy hor, nenasycená duše fotografa dostávala první pořádnou šanci k zachycení malebných pohledů. Pomalu jsme se vydali k Siberia Valley. Stezka se klikatila lesem proti strmému svahu ? napřed jednou, dvakrát - tady už by podle mapy měla zvolnit. Ale ouha, had se neúprosně vinul dál, nakonec jsme vystoupali asi do osmi set metrů. Jak jsem později zjistil, podle mapy stezka vedla pozvolna kolem říčky Siberia, ale původní v mapě zakreslená stezka již dávno neexistuje, byla stržena erozí.

Během zdolávání svahu jsme minuli stavební četu, která upravovala stezku - spatřit uprostřed "ničeho" dělníky se sbíječkou bylo trošku jako zjevení. Na vysvětlenou - do Siberia Valley si lze objednat letadlo a pak lehce sejít zpět dolů; dále pak pokračovat jetboatem do Makarora. Proto se asi za přispění provozovatelů těchto "atrakcí" upravuje stezka, aby nebyla pro běžného turistu tak divoká.

My jsme pokračovali dále, každý výhled byl něčím jedinečným, pod námi v rokli mezi skalami poskakovala říčka Siberia, z protějšího svahu se řítily vodopády. Sešli jsme do údolí Siberia a chvíli jím pokračovali k chatě Siberia Hut (600 m)**. U ní jsme našli pár trempů, kteří šli z opačné strany, dali si oběd a po krátkém odpočinku po druhé hodině pokračovali dál. Počasí nám přálo, bylo nádherně a nálada zůstávala dobrá.

Asi po půl hodině chůze jsme opustili údolí a vydali se nad údolím potoka Gillespie nahoru k průsmyku. Z počátku to jakžtakž šlo, stoupání sice již od počátku připomínalo horolezeckou stěnu, ale byli jsme relativně odpočatí. Postupující nevole k výstupu byla zaháněna humorem, ale i ten časem došel. Cestou jsme potkávali lidi jdoucí z druhé strany. Kupodivu někteří z nich byli daleko od ideálu trempa ? někteří vypadali jako milovníci dortů, kteří si odskočili z cukrárny na krátký výlet. O to víc jsem je obdivoval, jak bez řečí a s úsměvem na rtech zdolali tenhle krpál!

Za námi zůstal les, na svahu se usadily nádherné "stromky" dracophyllum, alpínky, chudobky a trsy trav. Už i mně docházely síly, za každým rohem jsem viděl vrchol, ale ten byl v nedohlednu. Poslední úsek jsem špičkou bot vykopával schody ve sněhovém poli. Konečně kolem šesté odpoledne přišlo to vytoužené zdolání vrcholu (1.629 m).

Na jeho oslavu jsme otevřeli plechovku piva (ta nesměla v batohu chybět), také trochu pojedli a porozhlédli se po okolí, výhled byl úžasný na majestátné hřebeny hor kolem dokola. Mlčky jsme pak pokračovali dolů do Young Basin. Sestup byl snad ještě horší než výstup, prudké klesání s častými vysokými, místy kluzkými "schody". Zase něco za něco, svah byl jako okrasná zahrada, porostlý nádhernými alpínkami - to bylo něco neuvěřitelného!

Po sestupu do Young Basin jsme pokračovali asi ještě hodinku, až jsme skončili totálně zničení v Young Hut (880 m). Chata byla navíc plná , naštěstí tam byly náhradní matrace.

Druhý den nás čekal už "jen" sestup kolem Jižního ramene řeky Young. Místy prudký sestup po kamenité a kořeny pokryté stezce nás odměnil nádherným pabukovým lesem a mohutnými peřejemi. Na jednom příhodném místě u řeky jsme se uvelebili, udělali si oběd a chvilku "vegetili" na kamenech v řece. Došli jsme k soutoku (400 m) se Severním ramenem řeky Young, kde nás pak čekalo široké údolí a pohodlná cesta.

Před pátou odpoledne jsem stihl dojít k soutoku řek Young a Makarora (310 m) a tam jsem z instalovaného rádia objednal jetboat zpět do Makarora. Tento příjemný a vzrušující odvoz nám ušetřil brodění přes řeku Makarora a alespoň další hodinku a půl cesty. Večer jsme v Makarora zase ocenili výhody civilizace a odpočívali po tomto náročném treku.

Při pohledu s odstupem na všechna má novozélandská dobrodružství patří túra přes Gillespie Pass mezi nejhezčí zážitky.

* Postranní trek k Top Forks Hut (610 m) a k jezerům Lucidus (828 m) a Castalia (1.140 m).
U Kerin Forks je chata Kerin Forks Hut (na pravém břehu, řeka se musí přebrodit). Od ní se dá jít proti proudu řeky k Top Forks Hut a pak k jezerům Lucidus a Castalia. Tento postranní trek je na dva dny.
Zkušení vysokohorští turisté mohou absolvovat přechod do údolí Matukituki, ti více odvážní pak přes Cascade Saddle Route až do Glenorchy.
** Postranní trek k jezeru Crucible
Doporučuji si na výstup přes Gillespie Pass nechat celý den. Při dopravě jetboatem dojdete k Siberia Hut po poledni. Tam můžete odpočívat, údolí je nádherné. Nebo si nechte batožinu v chatě a vydejte se na postranní trek k jezeru Crucible (1.172 m), ten vám zabere celé odpoledne.

Naše skupinka se shodla, že okruh je lepší absolvovat se začátkem přes řeku Wilkin, než z druhé strany (ač je tak v oficiálním letáku popsán).

Časy a vzdálenosti:

  • Makarora do Siberia Hut - 26 km, 7 - 8 hodin (bez dopravy jetboatem)
  • ze Siberia Hut do Young Hut - 10,5 km, 6 - 8 hodin
  • z Young Hut do Makarora - 21,5 km, 7 - 9 hodin (bez dopravy jetboatem)
  • postranní trek ze Siberia Hut k Lake Crucible - 7 km, 3 - 4 hodiny

Jak se do parku dostat?

Ze severozápadu (od ledovců Fox a Franz Josef) a pak z východu (od Queenstown a Invercargill) lze přijet po silnici číslo 6. Dále po silnici č.8 ze severu (od Mount Cook a Christchurch) a z východu (od Dunedin).
Pro rychlejší spojení lze využít vnitrostátních leteckých linek a přistát na letišti u Queenstown.

Co rozhodně nepodcenit, doporučení, informace

Terén
Málokdo z českých turistů si předem dokáže představit obtížný novozélandský terén. Evropské Alpy jsou sice vyšší, relativně lehce přístupné a výše vylezete. Turista autem dojede do tisíce - dvou tisíc metrů, pak ho čeká pěkná udržovaná stezka.
Kdežto novozélandské stezky jsou většinou neupravené (Great Walks jsou výjimkou). Ač je hora vysoká třeba "jen" 1.500 metrů, tak se mnohokrát výstup začíná již ve výšce 300-400 metrů. Ne vždy se stezka vine hadovitě do svahu, naopak často vede prudce nahoru napříč vrstevnicemi. Navíc na zádech turista nese 10 až 15kg zátěže (fotograf o pár kilo více). Pro delší túry (se sestupy ala Gillespie Pass) se hodí odpružené teleskopické hole.

Počasí
Bývá nevyzpytatelné - předpověď je někdy účinná jen na den (často se mi stalo, že večer vydaná předpověď byla druhý den ráno na nic). Pěkné počasí v právě navštíveném údolí neznamená, že za hřebenem je také pěkně. Proto i letní turista musí mít pořádné oblečení, tak aby ho nepřekvapil prudký vítr, celodenní déšť a na vrcholcích pak i sněžení.

Slunce
Dokáže rychle spálit (někdy dokonce i když je pod mrakem), je třeba mít krém s ochranným faktorem 20 a více, krýt si krk, uši, mít brýle s UV filtrem.

Voda
Je třeba mít dostatečný příjem tekutin. Voda z potoků a řek je až na výjimky pitná, pije se dokonce dešťová voda shromažďovaná do ohromného tanku u chat. Některé túry mají úseky bez vodních zdrojů, pak se předem zásobte.

Nocleh - chaty
Na Zélandu je unikátní systém chat, které jsou rozeseté po všech horách a lesích. Dohromady je jich na tisíc a tvoří poměrně hustou síť , takže většinou není třeba tahat těžký stan. Chaty až na výjimky jsou volně přístupné, podle kvality jsou rozdělené do čtyř kategorií. Za nocleh se platí, je třeba si předem zakoupit "kupóny" které v chatě znehodnotíte nebo mít roční průkazku. Minimální vybavení je postel s matracemi, ty nejlepší mají dokonce plynové sporáky a někde i elektrické osvětlení díky solárním panelům. Seznam chat najdete na webu DOC.

Informační centra DOC
Informační centra jsou dobře vybavená. Lze v nich zakoupit brožury (většinou za 1 NZD) s popisy túr a jednoduchou mapkou nebo podrobnější mapy v měřítku až 1:50000. Ochotný personál se vám vždy snaží vyjít vstříc. Snažte se držet jeho doporučení zda túru jít či ne a co je třeba, myslí to s vámi dobře. Před odchodem na několikadenní túru vždy vyplňte formulář, kde napíšete kam jdete a kdy se zamýšlíte vrátit. Na konci túry pak potvrďte svůj návrat, jinak vás záchranáři půjdou hledat.

Internet:
Všeobecné info:

  • Národní parky - Department of Conservation - www.doc.govt.nz
  • Turistické informace - www.purenz.com
  • Levné ubytovny - backpackers - www.backpack.co.nz
  • Předpověď počasí - www.metservice.co.nz
  • Horští průvodci - www.AspiringGuides.com
  • Informace v češtině - www.aotearoa.cz
  • Průvodce po Novém Zélandu (rubrika styl, cestování) - www.ceskenoviny.cz

Makarora a Gillespie Pass:

  • informační centrum v Makarora - www.makarora.co.nz
  • jetboat a Siberia Experience - www.aotearoa.cz - The Best of New Zealand

Doporučená kniha: NOVÝ ZÉLAND, TURISTICKÝ PRŮVODCE, edice ROUGH GUIDE, vydala JOTA v roce 2003

autor: Martin Slíva, článek vyšel v magazínu Outdoor 3/2004

Výstup na Mount Aspiring, foto: Petr Novák

Poslední aktualizace: 16.12.2011 13:46:06, shlédnuto: 2543 x
Líbil se vám článek ? Šiřte jej dále!
Chcete-li podpořit náš web, pak si u nás zakupte některou z nabízených služeb. Tak pomůžete zajistit, že budeme nadále předávat nezávislé info- rmace o Novém Zélandu, které poskytujeme od roku 2002.
Děkujeme za podporu.
Aoteaora na facebooku

  Copyright © www.aotearoa.cz 2003 - 2018

Tvorba internetových stránek Winternet s.r.o.