Poloostrov Coromandel

Nacházíte se v sekci: Průvodce » Poloostrov Coromandel

Opustíme největší město Auckland a vydáme se dolů na jih. Máme na výběr dvě varianty, tou nejčastější je dálnice č.1, tou druhou je silnice kolem jižního pobřeží. Musí se odbočit u Papakura, pak přes Ardmore (Tam je letiště, kde letečtí nadšenci udržují v letuschopném stavu válečné veterány), přes Orere, Whakatiwai a Miranda. Pobřeží u Miranda je vyhlášené mezi ornitology, dokonce je tam ornitologická stanice, kde je možné za levný peníz přespat (platí pouze pro ornitology!). Za Mirandou se již napojíme na silnici č.25 a ta nás dovede do Thames. Když pojedete po dálnici, pak odbočíte na silnici č.2, později pokračujete po č.25 - směr poloostrov Coromandel a Thames.

Poloostrov Coromandel se nalézá jižně od Aucklandu, je vzdálen asi hodinu jízdy po dálnici. Koncem devatenáctého století a na počátku dvacátého století byl svědkem zlaté horečky a těžby mohutných stromů kauri. Posledních třicet let se z něj vyvíjí stále populárnější turistická destinace.

Branou poloostrova je město Thames. Jeho historie se točí kolem těžby zlata. První velký objev z roku 1867 nastartoval růst města se spoustou hotelů, ale těžba ustala již roku 1913. Ve městě si můžete prohlédnout starý zlatý lom a uvidíte, jak se zpracovávalo zlato v Thames Gold Mine and Stamper battery. Ve městě je u autobusového nádraží informační centrum, kde koupíte potřebné mapky a najdete přehršel letáků. Jestliže směřujete na Hot Water Beach, pak vám řeknou důležité časy přílivu a odlivu.

Pro pěší túry je nejvhodnější Kauaeranga Valley, které se nalézá kousek od města. Zde si můžete vybrat z několika pěších tras. Nejčastějším cílem bývá vrchol The Pinnacles (759 m) s výhledem na celý poloostrov. Pod vrcholem je možné přespat v největší chatě postavené na Novém Zélandu. V celé oblasti se nalézají pozůstatky těžby stromů kauri, které kdysi vládly zdejším lesům. Regenerující se les bude čekat několik staletí, než tito obři dorostou své původní velikosti.

Z Thames se přirozeně pokračuje po vlnité silnici č.25 podél pobřeží. V Tapu odbočte doprava a vyjeďte k patnáctému největšímu stromu Kauri na poloostrově. Je kousek od silnice, jen prudký výstup k němu dá trochu námahy. Toto místo bývá po příletu do Aucklandu jedním z prvních, kde se turisté ocitnou uprostřed "buše" a náležitě se rozplývají J. Tato prašná silnička mezi obcemi Tapu a Coroglan patří mezi nejhezčí novozélandské cesty, vinoucí se údolím na vrchol hřebenu, obklopená lesem.

Celou dobu se jede po hadovité silnici podél pobřeží zvaného Pohutukawa Coast. Okolo prosince tu totiž červeně kvetou stromy Pohutukawa (Metrosideros excelsa), které jsou na Novém Zélandu známé také jako vánoční strom - Christmass Tree.

Nejblíže k cípu poloostrova se nalézá městečko Coromandel. Najdeme je u malebného zálivu Coromandel Harbour. Za městem, 3 km na sever, se nachází malá úzkorozchodná železnice Driving Creek Railway. Původně byla určena ke svozu hrnčířské hlíny a palivového dříví ze svahů kopce. Postupně se však proměnila v turistickou atrakci. Vláček projíždí po svahu dorůstajícím lesem - výborná příležitost pro turisty nenavyklé dlouhému chození, pro rodiče s dětmi poznat místní les a na vrcholku se pokochat krásným výhledem na okolí.

Poloostrov je obklopen nádhernými plážemi s jemným pískem, čím dále na sever, tím více opuštěnými (což však neplatí v období letních prázdnin). Kempy a levné formy ubytování se dají najít téměř všude.

Z Coromandelu silnice č.25 pokračuje přes hřeben na protější stranu. Vine se jako had do prudkého svahu. Pro řidiče je ohromným ulehčením v roce 2003 dokončený poslední úsek s asfaltovým povrchem. Přesto je třeba si dávat pozor, ač je blízko pobřeží, v tomto úseku má ráz vysokohorské silničky.

Kdo má více času na koupání, rybaření, či jen tak na lelkování po okolí s krásnými výhledy, pak ať si zajede do Cape Colville, je tam kemp, backpacker a hlavně klídek.

V blízkosti městečka Whitianga, populárního letního letoviska, se nalézá několik pěkných míst. Záliv Mercury Bay a pestré skalnaté pobřeží kolem Cathedral Cove vybízí k plavbě na kajaku, vycházce k populárnímu skalnímu mostu nebo ke šnorchlování v mořské rezervaci. V Hahei je krásná pláž a hned u ní kemp. Nebo navštivte známou pláž Hot Water Beach. Nad ní vyvěrá ze skály teplý pramen, který odtéká pískem do moře. Za odlivu proto lidé lopatkami vykopou díru v písku pod skálou, ta se naplní horkou vodou a stačí v ní už jen lenošit do té doby, dokud příliv vaše hnízdečko nezničí. Jen s touto kratochvílí raději moc nepočítejte - horkou koupel může překazit nejen nevhodné načasování nebo vrtochy počasí, ale také dav stovek turistů, kteří chtějí totéž co vy. A proto odliv za tmy nebo brzo z rána je ideální - pak nezapomeňte při kopání jámy na čelovku.

Broken Hills je místo se zlatokopeckou historií se snadným přístupem k šachtám a k zarostlým těžebním bateriím.

Rokle Karangahake Gorge je dalším místem spjatým s těžbou zlata. Roku 1979 byla uzavřena místní železniční trať mezi Paeroa a Waihi a koleje vytrhány. Na jejím místě i v jejím okolí vznikla turistická stezka mapující historii těžby. V okolí Karangahake se začalo těžit roku 1875, ale hlavní průlom nastal v roce 1889 díky novému způsobu extrahování zlata z křemenné rudy pomocí kyanidu. V roce 1909 se v místních dolech těžilo 60% novozélandské produkce zlata. Poslední stará baterie zpracovávající zlatonosnou rudu skončila v roce 1952. Dnes se ve Waihi těží zlato v otevřeném povrchovém dole Martha Mine společnosti Newmont.

Poslední aktualizace: 04.05.2012 13:21:08, shlédnuto: 3883 x
Líbil se vám článek ? Šiřte jej dále!
Aoteaora na facebooku

  Copyright © www.aotearoa.cz 2003 - 2017

Tvorba internetových stránek Winternet s.r.o.